V dětství mě hodně zajímalo, jak vypadá VESMÍR, kde začíná a končí, jak to vypadá na ostatních planetách, a jak je to s černými děrami, cestováním časoprostorem a všemi těmi abstraktními pojmy, kterým jsem vůbec nerozuměla. 🙂 Ale protože to byl příliš velký dort k jednomu kakau a na svoje otázky jsem nikde nenašla odpovědi, na několit let jsem to odložila. Ale i nadále jsem s nadšením sledovala denní i noční oblohu, cítila její nekonečnost a hloubku, s oblibou pozorovala mraky a nechávala se omámit blikáním hvězd na nočním nebi.
Pak se roku 2012 něco zlomilo. Pamatuju si na ten den, místo i pocit, kdy mě „to“ zasáhlo – najednou jsem dostala silnou inspiraci a touhu si na všechny tyto otázky odpovědět a zbavit se strachu z neznáma, z hvězd i toho, co je za nimi. Najednou jsem věděla, že se jednoduše musím dozvědět, jak vesmír funguje, jak vypadá a hlavně kdo všechno jej obývá. 🙂
Podvědomě jsem cítila, že se chci posunout z oddělení do jednoty a postavit se dualitě čelem, mému strachu, pocitu slabosti a nevědomosti. Chtěla jsem poznat to „dobré“ i „zlé“, vně i uvnitř. Pustila jsem se do hloubkového studia na internetu, dozvěděla se spoustu znepokojivých informací a teorií, ale nedalo mi to a pokračovala jsem. Zjistila jsem, že spoustu lidí se aktivně věnuje kontaktu s ET bytostmi, channelingu a léčení pomocí jejich energií, krom toho jsem se samozřejmě dočetla o mnohých konspiračních teoriích a odtajnění vládních aktivit, atd. Bylo to často nepříjemné studium, ale prostě jsem se do toho zakousla a snažila jsem se najít pravdu. Moje intuice mě skvěle vedla, a když na mě něčeho bylo moc, téma jsem na čas odložila a po pár letech se k němu vrátila, s úplně jiným vědomím a přístupem.
Skoro okamžitě, jakmile jsem se pustila do tohoto průzkumu, jsem začala mít jiné sny. Hodně živé sny, s mnoha emocemi a fyzickými vjemy, kdy jsem viděla mnoho vesmírných lodí, které mě sledovaly, chtěly mě navštívit, a já jsem byla nadšená, ale víc jsem se bála, tak jsem prostě utekla. 😀 Ale věděla jsem moc dobře, co se děje.
Skoro každou noc před spaním jsem u mé postele vnímala přítomnost jednoho i několika „lidí“, občas jsem je zahlédla a málem dostala infarkt. 😀 Když jsem byla na hranici spánku, cítila jsem vlny energie proudící různými částmi mého těla, mozku, srdce, cítila jsem spoustu lásky. A strachu. 🙂 Začala jsem chápat, že mě léčí a aktivují, ale tehdy jsem ještě vůbec nechápala proč, a proč já. Hahaha.
Po nějaké době se mi začínal zlepšovat můj vnitřní zrak, začala jsem (ve tmě) vidět energie, různé bytosti kolem mě a energetické struktury. Tolik jsem tomu chtěla rozumět! Tlačila jsem na pilu a brzdila si tím svůj progres a hlubší porozumění. Dost mě to štvalo. 🙂
Těmito zážitky se mi začínalo víc otevírat srdce, klesat strach a rostla moje zvědavost a nadšení jít do hloubky a získat víc jasnosti. Protože jsem toho hodně vnímala a vůbec tomu nerozuměla. 😀
Toto období trvalo asi 4 roky, kdy jsem cítila pomalé krůčky vpřed a víc a víc studovala různé zdroje, channelingy a naciťovala se do jejich energií. Učila jsem se rozlišování, cvičila intuici a postupně měla celkem dobrou jasnost, jaké informace jsou pro mě pravdivé, a jaké ne. Toto je hodně důležitá schopnost – rozlišovat a nevěřit všemu, co člověk čte. 🙂 Zvlášť, když se otevíráme něčemu, co nevidíme a neznáme. Poznala jsem, jak je důležité být si vědoma svých motivů, věřit svému srdci a intuici, číst mezi řádky a rozpoznat manipulaci, a neustále pozorovat moje ego. Čím jsem k sobě byla upřímnější, tím víc jsem odhalovala svůj pocit méněcennosti, touhu si něco dokázat a někam patřit, tendenci unikat a odmítat přítomnost, a hodně dalších skvělých vlastností. 🙂 Vlastně jsem si sebe necenila jako člověka. Netušila jsem, kde se to ve mně vzalo. Je to výživný a plodný proces a já ho miluju. Vřele můžu doporučit Q&A video od Vashty Narady (v angličtině), která o všech těchto aspektech a úskalích mluví. Skvěle a s jasností umí sdílet informace a většina jich se mnou silně rezonuje. https://www.youtube.com/watch?v=9PlihzCZDnE Přijde mi to vyčerpávající a dokonalé shrnutí, proto ho sdílím.
Pokračování příště… 🙂