Rubrika: blog-cs

Napadlo tě někdy, proč je tvoje mysl tak neklidná, nemůžeš se soustředit, neudržíš pozornost, zhoršuje se ti zrak, špatně se ti spí, a máš pocit, že ti tvá energie utíká všemi póry ven, a nemáš ji ve svých rukou?

Možná ses dostala do víru událostí – práce, povinností, naplánovaných akcí a nezbytností, které ti ale nedělají dobře, nejsou v souladu s tvým přirozeným rytmem. Najít svúj přirozený rytmus a tempo může být někdy velmi ošemetné. Mysl nám analyzuje a radí, jak bychom měli žít, jak je to nejpraktičtější, jak se to od nás očekává, ale přitom jsme se možná během studia a života natolik vzdálili sami od sebe a své přirozenosti, že pak ani nevíme, jak se k ní zpět dostat.

Jak se teď cítíš? Co by sis ráda dala k jídlu, aby tvému tělu bylo dobře? Co bys zrovna teď ve svém volném dni chtěla dělat? Jen tak si sednout na terasu a číst, krásně si doma uklidit, nebo jít na svižnou procházku do přírody… Nebo jsi ráda mezi lidmi a užila by sis spíš sedět na náměstí, pozorovat lidi a povídat si s kolemjdoucími?

Pokud jsi v transformačním procesu, všechno se ti v životě rychle mění a ztrácíš nad vším kontrolu, je velmi léčivé, a řekla bych zcela zásadní, se pravidelně vracet sama k sobě, do svého těla a srdce, dát si načas, zpomalit, ubrat na intenzitě a usebrat se, jak já ráda říkám. 🙂 Někdy to člověku může přijít za těžko, když se to křeččí kolečko točí moc rychle, ale ono se samo nezpomalí, to musíme udělat my sami.  

Jakmile si všimneš, že už nejsi uvolněná a začneš pociťovat stres, zpomal. Dej si pauzu. Třeba vyjdi na pět minut ven a prodýchej se. Nahlas si zazpívej, zakřič, vyběhni schody nahodu a dolů, udělej pár dřepů s výskokem – uzemni se, umyj si obličej studenou vodou, vezmi si do ruky vybíjecí kámen. Cokoli ti pomůže zbavit se napětí. Pomůže ti to vrátit se sama do sebe. Pokus se v každém okamžiku cítit svoje srdce, svoji jemnost, emoce, svoje vnitřní impulzy. Následuj vždy svoje impulzy. To ti intuice radí, co je pro tebe nejlepší. Ty jsi vždycky prioritou ve tvém životě. Udělěj si na sebe čas, neomlouvej se za to. Když budeme brát vážně svoje potřeby, impulzy a přání, budou je brát vážně i ostatní, a budou nás podporovat v tom, aby nám bylo dobře. Pomáhá nám to rozkvést do naší opravdové záře a síly. Můžeme si v každém okamžiku zvolit uvolnit se, expandovat, zhluboka dýchat. Nestagnovat v křeččím kolečku.  

Užij si tento krásný proces znovupoznání sama sebe. Dej si načas, opečuj se, dělej si radost každý den. Investuj sama do sebe. Užívej si to z celého srdce. 🙂

Stává se vám někdy, že cítíte jiskření a jemnou radost v srdci? Bývá to spontánní, nebo vámi vytvořené určitou činností nebo událostí? Umíte je něčím posílit? Někdy je tento pocit bytí nelehké vytvořit nebo cítit. Někdy i dost dlouho. Ale vždycky je důležité nevzdat to, mít ho na paměti, lechtat ho, krmit ho, a přestože se někdy neukáže mnoho měsíců, myslet na něj s láskou a nechat mu dveře otevřené.

Protože ten pocit je vaše tančící duše, která se raduje, že má svobodu se projevit, že může tvořit, že může roztáhnout křídla. Je to jako probuzení se do Života. Je to pocit smysluplnosti, naplnění, lehkosti, hravosti, tvořivosti. Vede nás dál a výš, kde nám bude ještě lépe.

Nemusíme na něm nijak urputně pracovat, jen mu dát prostor. Jen věřit, že existuje. A následovat jemňoučké nitky, které nás k němu jako pavučinka vedou. Musíme být vnímaví a otevřít oči něčemu, co ještě neznáme. Zaměřit se na pocit, a uvolnit svoji napjatou mysl, vysvobodit se ze zajetých kolejí. Musíme se mít rádi, nebo se o to snažit. Musíme dělat to, co je pro nás dobré. Musíme ty jiskřičky krmit.

Mně v tom na určité úrovni pomáhá hudba. Ta mě dokáže z nuly na sto postavit na nohy a roztančit, inspirovat, teleportovat. To mi pro začátek stačí.

Potom je pro mě důležité být v pohybu. Dát si každý den prostor pro pohyb, protahování, disciplínu nezůstávat v pohodlí a stagnaci.

Nemůžu moc dlouho zůstávat v rutině, přestože je mi to příjemné. Mám tendence tam ospale zůstávat. Ale dusí to moji tvořivost. Je velmi důležité tvořit, anebo dělat obvyklé činnosti vědomě, jiným způsobem, nebo s jiným přístupem.

Ale co mi přináší nejkrásnější pocit naplnění a radosti, je pocit jednoty. Když se mi najednou srdce otevře v lásce, vděčnosti, jemné radosti a barevné vizi, kterou skrze sebe pomáhám ukotvovat na Zemi. Myslela jsem si, že to přijde úplně jinou cestou. Něčím zvláštním, individuálním. Ale ne. Jiskřičky přišly nenápadně, s láskou, když jsem myslela na lidi ve svém životě. Na svoji rodinu duše, se kterou spoluvytvářím něco krásného, co živí naše srdce, co nám dává smysl, při čem mohou naše duše volně létat a dělat to, pro co se tady vtělily. Nejde tam o moji jedinečnost, skvělost a sílu, ale o vzájemnou rezonanci, sladění se a tanec v harmonii, do které společně rosteme. Jde o expanzi do nových rozměrů, o nalézání nových možností, o objevování sebe sama a ztrácení sebe sama v jednotě. Je to o vděčnosti, přijetí, pochopení, nelpění, a zároveň o těch nejkrásnějších přáních.

Pokud si přejete něco víc, poznat svoje spřízněné duše, růst, žít svoje talenty a svůj plný potenciál, zadejte si jasné přání. Řekněte to Vesmíru, mějte jasno v tom, co chcete. A následujte každou malou jiskřičku. Všechno vás povede do toho správného časoprostoru.

„Děkuji ti, milý Bože, za všechna požehnání a dary, s radostí je přijímám.“

Občas polemizuju sama se sebou, jaké roční období mám nejraději. Miluju babí léto. To teplé zlaté světlo, intenzivnější barvy přírody, ten osvěžující čerstvý vzuch, teplé sluneční paprsky, ten magický tajemný pocit, že přichází něco nového, který je uklidňující a vzrušující zároveň.

Po rušném, turistickém parném létě přichází zklidnění a uvnitřnění, podobně jako na Vánoce.  To mám na babím létě společně s tou zlatou nádherou nejraději. Je to kouzelný čas, kdy jsem silněji sama sebou. Ráda jsem aktivní, ale sama v sobě, v kontemplaci, ve svých vizích a proudu energií.

Tím zklidněním je otevírá mnoho dveří, dovnitř. Je to úplně jiný způsob vnímání a je spojený s tímto ročním obdobím. Je to velmi naplňující. Nasávám ho všemi smysly do svých vnitřních baterek.

Užijte si tento krásný čas rovnodennosti a nasajte a vytvořte si co nejvíce klidu, krásy, božské energie a vědomí. Můžete krásně zúročit tyto dary, které vám Vesmír každý rok nabízí.

• 

Na dovolené jsem si dovolila ponořit se hluboce do sebe, do svých pocitů, procesů a bytí. Období kolem minulého úplňku v Rybách krásně podpořilo tu cestu do sebe, vnímání sama sebe, snění a vnitřní ticho. Moc jsem si dovolenou díky této energii užila.

Každý den jsem využívala různých tarotových karet, které mi byly úžasným nástrojem k sebeléčení. Poselství karet mi pomáhalo k větší jasnosti, tříbení intuice, lepšímu zvládání své mysli, napojení se na Božské, a pomohly mi pochopit můj nový směr, který moje mysl měla tendence pořád zpochybňovat.

• 

Někdy není jednoduché mít jasnost, když se ve vás neustále všechno mění. Karty jsou opravdu krásným nástrojem k pochopení vnitřních (i vnějších) vírů. Jsem vizuálně založená, a krása a estetika je pro mě důležitá – pozvedává na duchu. Proto ze srdce oceňuji, jak jsou mnohé karty zpracované a ilustrované. Člověk dostane skrze obraz spoustu informací a energií, které doplňují a přesahují slova poselství.

Skrze karty je taky snazší napojit se na božské energie. Set karet je jako stánek s občerstvením, kde můžete ochutnat, na co máte chuť. I to, co jste nikdy předtím neochutnali. To člověku pomáhá trénovat si bytí ve vyšších energiích a dostat se ze starých kolejí. Karty působí na více smyslů a umí nás vytrhnout ze spárů komfortní zóny našeho ega.

Chtěla jsem teď s vámi jednoduše sdílet své nadšení z práce s kartami. 🙂 Velmi ráda je budu používat i na svých sezeních, až nastane čas.

Naposledy jsem pracovala s klientem, který prochází hlubokou transformací ve svém životě na všech úrovních. Jeho velkým talentem je jeho odevzdanost Božskému a důvěra v celý proces. Tímto mechanismem se stává kanálem pro vysokou energii, která ho transformuje na všech úrovních, a jeho tělo ztrácí kontrolu nad fyzickými procesy. Tyto stavy bývají mnohy obtížné a nepříjemné a nesou s sebou hodně symptomů.

Během všech dosavadních léčení jsem vnímala jen jeho božskou podstatu a nádhernou vysokou andělskou energii, a žádný „problém“, rezistenci nebo stará témata. Při poslední terapii jsem se ptala, co by mu mohlo nejvíce pomoct, aby tolik fyzicky netrpěl, co by mu přineslo úlevu?

• 

Odpověď byla krásná. Klient nese na svých bedrech tíhu tohoto materiálního světa a starostí nižší 3D, a příliš se s nimi ztotožňuje, bere je moc vážně. Přitom jeho podstata je andělská, jemnohmotná, Arkturiánská, jednorožčí. Ztotožňováním se s hmotnými problémy a starostmi vzniká v jeho systému veliký konflikt, který ho zatěžuje a tvoří mnoho fyzických symptomů. Klientovi radí, aby se každý den spojoval se svojí božskou podstatou a skutečnou energií – esencí, aby ji měl v popředí jako hlavní realitu, aby tuto svou energii naplno ztělesnil a vědomě v sobě nesl. Tím bude svoji pozemskou realitu tvořit z těch nejvyšších dimenzí, ne z 3D mysli. To mu pomůže zvýšit vibrace svého těla, zvýšit vědomí  – dostat vyšší perspektivu, a mnohem více používat svou energii duše k manifestaci. Dostane se tím mnohem více do své síly.

Tato odpověď mi přišla velmi důležitá pro každého člověka. Zaměřit se na vlastní Božství, být si ho vědom, tvořit pouze s ním, žít vědomě svoji božskou podstatu. Nezabývat se tak intenzivně vnějšími iluzemi. Jednat ze svého centra, ne impulzivně emocemi.

To nám také pomůže dostat se z bloků, jako je pocit méněcennosti, omezených vzorců myšlení a struktur. Je to víceméně přesah z jedné reality do vyšší, kde ten problém neexistuje, a odkud ho můžeme snadno vyřešit v té nižší realitě.

Zhluboka se nadechněme, prociťme sami sebe, svoji nejčistší esenci, svoje světlo, lásku, vnitřní ticho, ponořme se sami do sebe a odpočiňme si ve svém Božství od vnějšího chaosu, a tuto božskou energii vynesme na povrch, s vnitřním klidem, sebe-vědomím, s láskou a záměrem vědomě tvořit Nebe na zemi.

Co si skutečně přeješ? V jakém světě chceš žít? Co by ti udělalo největší radost? Co tě naplní lehkostí, radostí a nadšením? Načerpej se ve své vlastní božské esenci, vykoupej se v ní, a až ucítíš duhové jiskřičky radosti a svých krásných vizí, pocukruj jimi svět kolem sebe. Otevřou ti nové dvěře, rozpoznají tě ti správní lidé, uvidíš další a další zázraky ve svém životě. Žít svoji esenci je velice nakažlivé a přitažlivé. Udělá nám to všem velkou radost.

Jednoho večera jsme si s kamarádkou Miki vyšly na naše oblíbené místo s krásným výhledem, strávit spolu trochu času v přírodě, popovídat si, relaxovat a užít si letní atmosféry. Byl zrovna nádherný západ slunce, sluneční světlo přitahovalo naši pozornost jako magnet. Mluvení nebylo v tu chvíli důležité, kouzlo okamžiku bylo středem pozornosti. Všechno bylo zlaté, svěží, šťastné, živé, užívala jsem si každou minutu. Byla jsem tak ráda, že znovu vidím slunce, a že je teplo, letně, svobodně a tak pěkně!

Všimly jsme si na nebi dvou mraků spočívajících těsně nad zapadajícím sluncem. Udržovaly si tvar a nerozplynuly se ve větru, jako ty ostatní, byly stále zřetelnější. Ten větší mrak byl velmi načechraný, měl velmi specifickou strukturu a uprostřed měl zářivý pruh světla, jako koblížek. Musela jsem na něj zírat mnohokrát během našeho rozhovoru. Miki si toho taky všimla – něco na něm je! Zeptala jsem se ho/jich – dejte nám nějaká znamení, prosím!

Těsně po západu slunce, když se setmělo, vypadal tento mrak úplně normálně. Neměl žádnou zvláštní energii. Ale jak se obloha ještě více setměla a objevily se první hvězdy, mrak se znovu zvětšil a byl velmi viditelný, ani se nehnul se od svého původního bodu.

Vedly jsme pěkně zapálený rozhovor o rodové linii, karmě a léčení linie předků, když jsme najednou na obloze uviděly létající objekty. A protože je těžké rozpoznat, jestli se jedná o satelit nebo kosmickou loď, požádaly jsme o další důkaz – záblesk, energii, zprávu…

A dostaly jsme to všechno! Některé z nich na nás zablikaly, jedna mluvila s Miki a předala nám zprávu, jiné nám poslaly úžasnou léčivou energii přímo do srdce.

Miki začala zpívat alikvoty, aby chanellovala a reflektovala jejich vibrace. Cítila jsem, jak se mé srdce otevírá jako velký hluboký portál a jejich energie skrze mě proudí, aby mi poskytla spoustu informací a léčení pro mé lidské já. Z očí mi vyhrkly slzy, když jsem vnímala jejich krásnou energii. Rozpoznala jsem je!

Když Miki skončila, zeptala jsem se jí, kdo to byl. Odpověděla, Arkturiáni. Trochu jsme to probraly a Miki navrhla, abychom jim zazpívaly děkovnou píseň. Nikdy předtím jsem to nezkoušela, ale bylo to přirozené jako dýchání. Miki je pro mě perfektní učitelka channelingu. Bylo to krásné, harmonické, uvolněné, propojené. Po chvilce ticha jsme otevřely oči.

Uviděly jsme několik lodí vylétajících z „našeho“ magického mraku. A přilétalo jich víc a víc! Byla jsem ohromená. Byl to úžasný pohled! Objevily se odnikud, některé jasně zářící, jiné méně, letící v různé vzdálenosti od sebe a mizející po několika kilometrech…

Miki řekla, že to byli většinou Arturiáni, Plejáďané, Síriané. Vibrovaly jsme úžasnou vysokou energií a propojením s nimi. Už nebylo víc co dodat. Jsme spojeni. Jsme Jedním. Všichni jsme tu na misi. Existuje jen vyšší smysl a láska. Děkujeme. Milujeme vás.

Být obětí nemusí vždy znamenat být obětí. Hra o moc běží vždy na obou stranách. Role oběti často skrývá manipulaci, vydírání, skrytou agresi, zneužívání, SM tendence… Můj učitel to nazývá velkou připoutaností k dramatu a polaritě. Oběť někdy tuto roli vyhledává a dostává za tuto (někdy teatrální) hru různé výhody – lásku, pozornost, sympatii, čas, soucit. Lidé, kteří nevlastní svoji vlastní sílu, hrají roli oběti, aby tak získávali energii od ostatních. Skvělí kompatibilní spoluhráči jsou martýři a zachránci. Jejich největšími nepřáteli jsou agresoři.

Oběti si často nejsou vědomy, že zneužívají ostatní lidi „stejně“ jako jsou ony samy zneužívány agresory. Používají všechnu svoji sílu, aby zůstávaly slabé, potřebovaly pomoc, byly v depresi a izolaci („jsem na všechno sama, už nemůžu“).

Uvědomit si tento vzorec stojí mnoho odvahy a čistou sebereflexi. Bolí to, a to hodně. Vynese to na povrch divoké emoce. Vyžaduje to zažít dostatek předchozího utrpení a zoufalství, až do bodu, kdy už prostě nemůžeme, a pak se musíme změnit. Nakumulované emoce tomuto procesu neskutečně pomohou. Emoční tělo vybuchne, zhroutí se, a uvolněná energie pomůže resetovat, léčit a přeprogramovat celý systém. S intenzivní vědomou praxí pak budeme pomalu schopni změnit své chování, své reakce na spouštěče, systémy víry a potom život.

To je ta nejužitečnější věc ve vztazích. Začátek tohoto transformačního procesu je těžký a skřípeme u něj zuby, ale ta expanze, která na cestě následuje, je nepopsatelně uspokojující.

Dostalo se mi požehnání jet do Indie na silovou cestu s mými nejlepšími přáteli. Dříve jsem do hloubky nerozuměla skutečnému významu takové silové cesty. Ale čím více cestuju a navštěvuju různá silová místa, tím více dokážu uchopit, jaké požehnání to s sebou nese. Navštívit tatáž místa s novým vědomím je jako navštívit je poprvé/nově. Tato zkušenost vždycky pořádně zatřese s mým bytím, s mými zkornatělými zvyky, mojí leností, mým srdcem, probouzí moji duši a upravuje můj směr, naplňuje mě obrovským světlem a rozsvítí mě. Ale co mě rozsvěcuje?

Je to energie posvátných míst, prastarých chrámů se skrytými cennými poklady. Mnoho indických chrámů má obrovskou božskou energii, nedá se přehlédnout. Posvátné sochy a předměty božstev jsou tam uctívány po staletí každý den a nesou neskutečnou energii, vědomí a sílu. Je velkým požehnáním navštívit takové místo, nabídnout obětiny pro púdžu a obdržet tuto vysokou energii. Připomíná to duši její pravdu, kým jsme a co jsme dávno zapomněli. Na naše spojení s tímto místem, energie, zkušenosti.

Často jsme přitahováni k místu, kde jsme už dříve žili. Kde je pro nás důležitá informace, která nás aktivuje k pravému úkolu naší duše. Je to jako alarm na schůzku, o které nevíte, že ji máte. Ale vaše duše to ví. Je to hluboce uspokojující. Jestli to cítíte, to volání, naslouchejte mu. Zkoumejte, kam vás chce vést vaše duše. Neignorujte to. Je to velká ztráta času.

Pozastavuješ se nad tím, kolik věcí je na tomto světě špatně, a že je potřeba změny? Cítíš se bezmocný? Já jsem se tak taky cítila. Ale dokud nedocílíme té změny uvnitř, nic se navenek nezmění. Ať si to přejeme, jak chceme.

VŠECHNO ovlivňujeme svou vibrací, přístupem, systémem víry, emočním stavem – celý svět kolem nás. Když s něčím nejsem spokojená, musím jednat – změnit můj vibrační stav a sladit ho více s mojí duší/Božstvím; jednat na základě mého přání a učinit změnu; změnit své návyky; spojit se s přáteli a vytvořit nový projekt. Cokoliv, co povede k manifestaci mého přání.

Ale nejdůležitější je změnit přístup a systém víry. Jestli nejsi spokojený, a jen kritizuješ, nesouhlasíš, stěžuješ si, obviňuješ, nijak ti to nepomůže. Nikomu to nepomůže. Největších úspěchů můžeš dosáhnout se štěstím, radostí, nadšením, vděčností. Tyto vysoké vibrace dělají zázraky a jsou snadno vidět. Jsou nakažlivé. Každý touží po těchto energiích.

Začni sám u sebe. Inspiruj ostatní. Žij svoji radost. Sdílej svoji radost. Tancuj v jejím proudu.