Jednoho večera jsme si s kamarádkou Miki vyšly na naše oblíbené místo s krásným výhledem, strávit spolu trochu času v přírodě, popovídat si, relaxovat a užít si letní atmosféry. Byl zrovna nádherný západ slunce, sluneční světlo přitahovalo naši pozornost jako magnet. Mluvení nebylo v tu chvíli důležité, kouzlo okamžiku bylo středem pozornosti. Všechno bylo zlaté, svěží, šťastné, živé, užívala jsem si každou minutu. Byla jsem tak ráda, že znovu vidím slunce, a že je teplo, letně, svobodně a tak pěkně!
Všimly jsme si na nebi dvou mraků spočívajících těsně nad zapadajícím sluncem. Udržovaly si tvar a nerozplynuly se ve větru, jako ty ostatní, byly stále zřetelnější. Ten větší mrak byl velmi načechraný, měl velmi specifickou strukturu a uprostřed měl zářivý pruh světla, jako koblížek. Musela jsem na něj zírat mnohokrát během našeho rozhovoru. Miki si toho taky všimla – něco na něm je! Zeptala jsem se ho/jich – dejte nám nějaká znamení, prosím!
Těsně po západu slunce, když se setmělo, vypadal tento mrak úplně normálně. Neměl žádnou zvláštní energii. Ale jak se obloha ještě více setměla a objevily se první hvězdy, mrak se znovu zvětšil a byl velmi viditelný, ani se nehnul se od svého původního bodu.
Vedly jsme pěkně zapálený rozhovor o rodové linii, karmě a léčení linie předků, když jsme najednou na obloze uviděly létající objekty. A protože je těžké rozpoznat, jestli se jedná o satelit nebo kosmickou loď, požádaly jsme o další důkaz – záblesk, energii, zprávu…
A dostaly jsme to všechno! Některé z nich na nás zablikaly, jedna mluvila s Miki a předala nám zprávu, jiné nám poslaly úžasnou léčivou energii přímo do srdce.
Miki začala zpívat alikvoty, aby chanellovala a reflektovala jejich vibrace. Cítila jsem, jak se mé srdce otevírá jako velký hluboký portál a jejich energie skrze mě proudí, aby mi poskytla spoustu informací a léčení pro mé lidské já. Z očí mi vyhrkly slzy, když jsem vnímala jejich krásnou energii. Rozpoznala jsem je!
Když Miki skončila, zeptala jsem se jí, kdo to byl. Odpověděla, Arkturiáni. Trochu jsme to probraly a Miki navrhla, abychom jim zazpívaly děkovnou píseň. Nikdy předtím jsem to nezkoušela, ale bylo to přirozené jako dýchání. Miki je pro mě perfektní učitelka channelingu. Bylo to krásné, harmonické, uvolněné, propojené. Po chvilce ticha jsme otevřely oči.
Uviděly jsme několik lodí vylétajících z „našeho“ magického mraku. A přilétalo jich víc a víc! Byla jsem ohromená. Byl to úžasný pohled! Objevily se odnikud, některé jasně zářící, jiné méně, letící v různé vzdálenosti od sebe a mizející po několika kilometrech…
Miki řekla, že to byli většinou Arturiáni, Plejáďané, Síriané. Vibrovaly jsme úžasnou vysokou energií a propojením s nimi. Už nebylo víc co dodat. Jsme spojeni. Jsme Jedním. Všichni jsme tu na misi. Existuje jen vyšší smysl a láska. Děkujeme. Milujeme vás.